Českobratrská církev evangelická v Zádveřicích - Rakové

Pondělí, 15. 07. 2019
A+ A A-
07-11-2010

Důvěra, která vede k víře

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Bohoslužby 31.10.10

Pořad: Pozdrav:Ve jménu boha otce i Syna i ducha svatého.

Introit:  Žalm 24

Píseň: 639

Modlitba:

Píseň: 456

Čtení: Gn 15,1-6

Píseň: 440

Text: Žd 11,1-3

Kázání

Modlitba

Píseň: 176

Ohlášky

Přímluvy+ PN

Píseň: 673

Poslání: Ř 12,1-2

Požehnání: Milost Pána Ježíše se všemi  vámi

Píseň: 485

 

Věřit Bohu

řekne někdo jen tak, ale co to znamená?Co znamenají ta dvě slova, která vymezují člověka od zvířete a stále rezonují v našich životě. Starozákonní příběh o Abramovi, někdy se mu říká otec víry, vypráví o velmi nesnadném období jeho života. V biblických časech muži i ženy toužili po dětech, po synech, protože ti zajišovali své rodiče a jejich majetek.

Není divu, že si Abram stýská bohu. Co ještě mohu od Tebe Hospodine očekávat? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Eliezer.  A dále pokračuje, „Ach nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?

Abram toužil  po dítěti a vůbec nic většího nečekal od Hospodina. I když měl Hospodinovo vidění. A v něm zaslíbení:
 “Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“

Velmi důležitá věc v životě člověka jsou děti. Nejen tehdy, ale i dnes. Není na tom nic divného, že se Abram trápí. Ale hned na počátku je jedno zřejmé. I v situaci lidsky viděno, beznadějné, stojí Hospodin Abramovi nablízku.

 Hospodin uvádí příklad s hvězdami, aby vysvětlil Abramovi, že  tak to bude s jeho potomstvem.  Je zřejmé, že se tu pohled Abramův, tak úzce zaměřený jen  na sebe, má podívat i  jinam.  K bohu, který tu připravuje lid boží, jehož počtu se nikdo nedopočítá. Bůh stojí v našich věcech, a otevírá nám i ty své. Zájmy boží a lidské jsou provázány. Jestli dnes žijeme jako solisté, ve svých rodinách a malých skupinách přátel, pak Bůh nás zve k sobě, do společenství božího lidu. Lidu, který tvoří, který vzniká  a žije. A to beze zbytku jeho mocí a jeho silou.

 Dnes lze říci, doložit statistikou, že jsme se my lidé moderní, postmoderní doby, tomuto  Božímu přání  vzdálili. Vymizelo cosi o čem hovoří evangelim, ale i Abrahamův příběh – víra a důvěra. Víra, jak ji rozumí Písmo. Víra v biblickém podání.  Snad stojí za to připomenout, co to znamená. Původní hebrejské slovesa, která se snaží vystihnout význam slova věřit hovoří velmi zřetelně o spolehnutí se, o věrnosti. Písma se  odvolávají přitom na věrnost boží.  „Poznej tedy, že Hospodin tvůj Bůh je věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství.(Dt 7,9) a nebo „Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem.“(1K 1,9). Obojí vyjadřuje důvěryhodnost boží, o kterou se smíme opřít a přiznat se k obsahu této boží důvěry. Důvěřovat si jako lidé potřebujeme. Bez důvěry se bortí naše mezilidské vztahy. Z biblického svědectví vyplývá, že i důvěra v Boží pomoc a sílu je k životu nezbytná. Jinak se Abram, člověk obecně,  dostává do situace, s kterou není možné pohnout.Pouze moc boží otevírá novou naději.

 Co tedy o víře vypovídá naše dnešní evangelium,

 Je tu řeč o postoji. Spolehni se. Věřit bohu, znamená spolehnout se. Říkáme někdy, jen tak mezi sebou. Je na něj spolehnutí. Mohu se na něj spolehnout. Opět jsme u vztahů, mezi sebou. Ptáme se člověka nablízku. Mohu se na tebe spolehnout? A nebo jsme o tom přesvědčeni, a pak řekneme, na ni, na něho se mohu spolehnout. Dodrží slib,  dostojí slovu. V této dimenzi se odvíjí i víra v Boha. Být si jist božím slovem, božím jednáním. Spolehnout se – to tady znamená, odložit tu tíseň, spolehnout se, znamená, být přesvědčen, že Bůh s tím něco udělá, že můj život ve zdraví a v nemoci není v rukou slepého osudu ani mé slabosti, ale že platí, že jsme v rukou božích.

 To pochopitelně vede k vyznání: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil, budeš spasen (Ř 10,9) Ano k tomuto bodu života vede víra v Kristu.  

 Víra v boží moc, kterou jako křesané jsme našli v Ježíši Kristu, je svázána s věrností boží, ke které se my lidé, jednotlivci i jako společenství Božího lidu,  přiznáváme. Přiznáváme tak, že na tuto moc spoléháme. Že s ní počítáme, a že se ve společenství konkrétního sboru setkáváme.  Tuto jeho věrnost sdílíme. To je bratři a sestry nesmírně důležité.

 Nemáme totiž zde na zemi jiné hlubší měřítko lásky a věrnosti, než je Ježíšova věrnost a láska k nám. Ani žádná naše věrnost, se této Hospodinově, boží v Kristu nevyrovná. Proto nás  Markovo evangelium vyzývá slovy: „Mějte víru Boží.“  Víru o kterou prosíme v modlitbě a čekáme, že Bůh se k této modlitbě a naší důvěře přiznává.

 Vychází –li v životě naše důvěra, náš život a vztahy z této boží důvěry, pak máme velkou šanci se postavit na moc slova Písem přijmout, třeba s bázní a třesením ono spolehnutí, o které je v evangeliu řeč, vskutku za své.  Spolehnout se na to v co doufáme.  A pevně počítat s tím, co nevidíme. Nebo řečeno s kralickými: „Víra je pak nadějných věcí podstata a důvod neviditelných.“ Nelze žít nadějí bez víry, nelze věřit neviditelnému bez víry. To je základní lidský postoj od nepaměti.  V jedné písni J.Ráže se zpívá, že země, která ztratí nebe ztratila i sebe. V životě si nevystačíme jen s tím, co je možné si ověřit. Viditelné skutečnosti jsou často nad naše síly, zavádějí nás, protože jsou také pochopitelně naším nástrojem a produktem. Produktem naší duše a našich přání a představ. A ta pokud ztratila víru v Boha a z toho plynoucí naději, sama umírá a produkuje sama sobě zánik.

 Ježíš však své děti, lidi jako takové,  zve na opačný konec dění. K životu. Navzdory smrti. K životu s věčností, k životu s vírou, která vytváří naději, odvahu důvěřovat Bohu, sobě i ostatním. Buduje důvěryhodné vztahy mezi lidmi. Nastavuje nám zrcadlo své vlastní důvěry, která nikdy člověka nezklame, nezklame, nikoho, kdo k Bohu směřuje svou naději, kdo bohu v Ježíši Kristu důvěřuje, - věří. Předkládá v modlitbě svůj život.

 Důvěru předáváme i svým dětem. Velmi o ni stojíme, když dospívají, jsme rádi, když ji jako dospělí sdílejí s námi. Důvěra je esence, předpoklad každého spolužití mezi lidmi. Je-li podložena důvěrou boží a navíc sdílena společenstvím církve a sboru, získáváme nenahraditelnou hodnotu pro svůj život, od narození, až k věčnosti.

 Modleme

TPL_GK_LANG_LOGIN

Můžete se přihlásit, nebo