Českobratrská církev evangelická v Zádveřicích - Rakové

Sobota, 23. 03. 2019
22-09-2012

Opatřuj mne chlebem

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Bohoslužby z 15.8.2012

Pozdrav

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Otcova a společenství Ducha svatého a je s vámi se všemi!

Introit: Žalm 16

Píseň:   214.

Modlitba:  

Dobrý Bože, prosíme tě, pomoz nám, abychom se ti dovedli otevřít, abychom zaslechli tvůj hlas. A naplň nás radostí, abychom ti vzdali chválu. Prosíme tě o to ve jménu Ježíše Krista, tvého milovaného Syna a našeho bratra a Pána, který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a život tvoří na věky věků. Amen

Služba slova

1. čtení: Př 30,7-14        

Píseň:  367

2.čtení: Mt 6,19-24;

Kázání

Modlitba. (chvíle ticha)

Píseň:  176

Ohlášky

Přímluvná modlitba[1]

K: Pane Ježíši Kriste, předkládáme…

Bože, Ty dáváš spásu všem a chceš, aby nikdo nezahynul. Vyslyš prosby svého lidu a dej, a Ti všichni v pokoji a s radostí sloužíme, a celý svět a dojde svého cíle. Skrze Krista, našeho Pána.

Otče náš

Píseň: 649

S: Amen

3.čtení:  Fp 4,10-20

Požehnání:

K: Přijměte do svých srdcí Boží požehnání, jak je zvěstováno v církvi:

A H. ti žehná a chrání tě, a H. rozjasní nad tebou  svou tvář a je ti milostiv, a H. obrátí svou tvář k tobě a obdaří tě pokojem.

Píseň: 685

Kázání

V knize Přísloví najdeme slova muže, který prosí Hospodina, aby ho po zbytek jeho života zajistil potřebnými věcmi. Nežádá  ani moc ani málo, nechce chudobu, ani bohatství. „Opatřuj mne chlebem podle mé potřeby“.

Ano, dostáváme se k problematice základních životních potřeb.

Přesto, že žijeme v dostatku, vnímáme souvislosti s vývojem společnosti tak, že ty naše potřeby, ty základní potřeby, mohou a jsou ohrožovány. Někteří to cítí více, někteří méně, jiní žijí v nadbytku.

Evangelium nám říká, jak se k této zajištěnosti života postavit. Jde tu totiž právě o to mít určitou jistotu, že budeme zajištěni. Odkud čerpat onu jistotu, že náš život je a bude zajištěn?

V textu čteme: „Neukládejte si poklady, což lze přeložit i jako zásoby na Zemi. Jednoznačně je tu uvedeno, že by si  člověk neměl dělat přílišné zásoby. Což ovšem lidé hlavně v dobách zlých vždy dělali a dělají. Myslí na zadní kolečka. A pak jsou takoví, kteří mají veliké zásoby komodit, peněz.  A těch si všímají podvodníci a zloději, a tak opět dojde na slova evangelia. „Neukládejte je na zemi, kde  je ničí mol a rez a zloději je vykopávají a kradou.“

Ona záporka ne- u slova ukládejte je zcela na místě. Je tu otázka: „Když ne na zemi, pak kam uložit svůj poklad? Odpověť je v biblickém kontextu logická, ale v lidském pozemském kontextu už méně. V nebi. V nebi mají lidé odkládat své zásoby? Své poklady? Tu musíme připustit, že to vůbec lze. A už tu máme další otázku. A kde v nebi?  Kam, případně u koho? Naše slovo neodpovídá. Prostě jen konstatuje. V nebi uložte své zásoby, tam je zloději nevykopávají a nekradou. Známe místo, kde vše co máme, získává trvalou hodnotu. Vezměme to tak, že nebe je synonymem pro bezpečí,  pro zázemí našeho života.  Že s ním smíme spojovat právě tuto skutečnost, tuto neměnnou a stálou hodnotu. Proč?  Možná proto, že nebe si spojujeme s bohem. Sídlem božím. Ježíš vystoupil na nebesa. Lidé do dneška nedokázali fakt božího bydlení popsat jinak a lépe než právě ve spojení s nebem.

Bůh vidí, vidí do našeho srdce i naše poklady a zásoby na nichž lpíme. Hodnoty na nichž nám záleží.

Vše, čím jsme my lidé přitahováni, co nás vábí a na čem nám tolik záleží. A právě proto, že on má o všem dokonalý přehled, jsme my lidé vyzváni, abychom to vše uložili pod jeho správu, do jeho blízkosti. Protože právě tam je to bezpečné. V naší lidské pozemské realitě tomu tak není. Mezi námi jsou zloději a kradou. Mnoho z toho, co je hmotné ztrácí nebo proměňuje svou hodnotu. Až nás to dnes skoro děsí. Jak se v bankách ztrácí úspory, jak se státy, žijící na dluh,  zadlužují a ztrácí  ekonomickou hodnotu, i to nehmotné.

Ale bylo tomu tak vždy, snad jen teť je to díky otevřenému celosvětovému prostoru mnohem více vidět a cítit.

O to víc máme zkoumat na čem naše zájmy visí. K čemu jsme připoutáni.   Jsme-li připoutáni k pokladům božím a nebo lidským.

 Co jsou tedy naše poklady a jak to s nimi dopadne? Pokud je budeme  vkládat do boží přízně a budeme s ní počítat jako s uložištěm naší energetické zásoby, potom je to dobře.

Abychom to rozpoznali, je třeba je vidět ve správném spektru svého oka. Písmo o něm praví“:  Světlem, lampou těla je oko. Ano je nesmírně důležité zda se na věci kolem sebe díváme pod světlem. Zda je chceme dávat ven na světlo. Být lidmi otevřenými. Nechci použít slovo  zjednodušeně. Dejme tomu bez předběžných kalkulací.

Všimněme si, že pisatel  naše poklady a zásoby nerozděluje, nepopisuje, nehodnotí. On se jen dívá, kam je ukládáme a doporučuje nám místo, kam je dobré je uložit. Aby byly uloženy bezpečně, a aby nás samy o sobě nesváděly. Aby nás příliš neovlivňovaly, aby s námi nemanipulovaly. A k tomu všemu je potřeba jasného zraku. Pohledu, který vidí k jádru věcí. Jde tu o to, aby se nám dostalo tohoto daru od Boha. Vidět věci více do hloubky. To lze jen díky Bohu samému a jeho duchu svatému. My lidé sami o sobě toho podle zkušeností apoštola Pavla ani nejsme schopni. Ale s pomocí Boží lze vše vidět důsledněji.

Dále nám pomůže slovo o službě dvěma pánům. V případě otroka, mohl sloužit v jednom domě jeden otrok dvěma bratřím. Ale i takový člověk se jednoho dne dostal pravděpodobně do sporu svědomí. Pokud se zájmy bratří budou rozcházet, bude nucen jednomu sloužit a druhému službu předstírat. U jednoho zůstat a druhého v sobě samém šidit.  A v tom hledejme odpově´d na to, jak a pro co se budu rozhodovat. Pro zisk a mamon, o kterém jsem na počátku řekl, že je ohrožen například krizí a nebo si nechám do těchto věcí mluvit tak říkajíc zhora, Písmem od Boha poslaným?

Ani v tomto případě nelze sloužit na dvou místech, nebo jak je psáno, dvěma pánům, sedět na dvou židlích jedním zadkem.

A tady jsme vlastně u odpovědi na otázku: „Kde je dobré uložit všechny své, specifické i obecně známé poklady?. U sebe, ve svém trezoru duše a těla a nebo je ukládat pod boží milostivou péči i s tím, že je tím vlastně nebudu mít sám tak zcela dispozici. Ale že je podám i tomu potřebnému, nebo že oželím jejich růst, budou-li  na úkor práva. K tomuto pohledu na věci kolem, i v nás, své posluchače pisatel vede. K praxi, která brání naší přirozené snaze se přeci jen zajistit, ukrýt někde své zásoby, vytvořit si na zemi jistotu.  Dostáváme odpověť i na otázku, kde je to vše podstatné v životě možno schovat. Jistě a s důvěrou jen v Boží blízkosti. I s tím, že jistě v této praxi dojde k proměně našich zájmů, tužeb a potřeb. A také třeba nás samotných, našich priorit, které si dáváme a podle kterých si říkáme , co je podstatné a co méně.

Modleme se.  

Více z této kategorie: « Na prahu nového roku

TPL_GK_LANG_LOGIN

Můžete se přihlásit, nebo